. Malba - Eva Ova

Relativita
Jako démanty, jako krystalky plné barevného spektra,
padaly na zem slzy duhy rozprostřené nad lesy a horami.
"Nikdy nebudu tak věčná jako vy," pláče.
"Už za chvilenku, za okamžik, jakmile tamhle mrak přikryje slunce,
já zaniknu."
Lesy i hory stály majestátně dál až do nedohledna.
Duha je obtáčí, avšak za chvíli skutečně mizí.
Zajde slunko, krajina potemní a jemný deštík se promění v liják.
"Škoda, duha je pryč," posteskne si básník schovaný pod stromy
a později o ní napíše svou nejslavnější báseň.

Malba

023.jpg022.jpg021.jpg020.jpg019.jpg018.jpg017.jpg016.jpg015.jpg014.jpg013.jpg012.jpg011.jpg010.jpg009.jpg008.jpg007.jpg006.jpg005.jpg004.jpg003.jpg002.jpg001.jpg