Když konečně, po mnoha peripetiích, po mnoha životech
pocítíme potřebu odcházet dovnitř a ne ven,
až staneme nazí v pokoji svého ticha,
až po slunci zatoužíme pro všechny,
až bolest druhých zabolí i nás,
až se propojíme se vším bez touhy vlastnit – nikoho a nic-
takže pocítíme svobodu zevnitř i zvenčí byť budeme umět milovat,
pak teprve začneme být sami sebou a … s Ním!